Al-amin (or how to get one´s rocks off)

V hlubokých lesích, temných hvozdech,… přebývá stvoření jehož jméno je lépe nikdy nevyslovit.
Tucet démonů chrání jeho krok…


Jak vepř na svini prasečím si, sekrety cákajíc
Já Al-amín

Nestvůrně velký a jak kámen tvrdý genitál
Zarudlá vzteklá hadice
To z roští ke mně zavoněla žena-houbař
Kyprá prdel v teplákách
Statná babice

V jedný hnátě ztopořená kláda, slintá-trká
V druhý klacek, těžký samorost
Koule plný kvasu, hustý kaše
Teď zakusí ta mrcha…
Já mám síly dost!

Nečum bábo!
Rozšlápnu ti klouzka!
Již nikdo nepřijde ti na pomoc

Všechno živý prchá, babizna v zajetí je děsa
Hlava se jí motá…
Prosí pána boha
Když spatřila ten nástroj…
Je velkej jako noha!

Padla první rána, praskla první kost
Je napitej a zahnutej, jak krvavý jelito…
S žaludem jak vod valacha kopyto!

Už jí protrh gatě, v díře už se cuká…
Íííííhááááá….ííííhááááá…

Teď Al-amín vyleje si zlost!


Analysis of the shitstain

Za nádražím uzřít
Opilé homeleso
Však výkal soucitu z chladného srdce
Nemožno vyronit

Tento deficit není smutný
Přesto jsem donucen
Před střelbou si vyhonit

Vražda muže bez domova
Vlastně ani vraždou nebyla
Spíše osobní cvičkou
Analýzou záhnědy vlastního svědomí

Teď už vím:
Nejsem schopen zabít…
A to co se stalo
Snad nikdo už se nedoví


Conclusion of the continental container

Kolem jdoucí kobyla
Je kolosální kolouch
Kojná? Koketa?
Kochám se tou korpulentní korouhví
Ale zakohoutil bych

V totálním kolapsu koktám na koksu
Konsternován tím kontinentálním kontejnerem
Konfrontace konipáska v konírně?
Koordinuji komplimenty ku konečné kolaboraci
Smočím kocoura v korbyně komnatě?

Ne!

V kobce kolejnicí rozbiju jí kopuli
Jsem v kondici
Lemtám kořalku
A kormidluji kořena bez kondomu
Do konečníku té zkornatělé konzervy
Korunuji kopanci!

Po kotletách jí tečou koblihy
Z komína mi vycák koňak

Koncert dospěl ku konci


Hanny – the story of the poor girl

Pro krejcárek Hanička se lopotí
Dnes jde hodně pozdě z roboty

Půjdu podél řeky, pomyslí si…
Než slunko zapadne, pak kozičce dám
A malým navařím, … samé dobroty

Inu,… dá se k vodě
Spěchá, chvátá, pod nožkami nevšímá si bláta
Celičká se zapotí

U slepého koryta začíná se smrákat
Dnes nějak prapodivně začly žáby kvákat
A všudy toliko stínů jak v hlubokém lese
Ani lístek nepohne se…

Brekekééé…!!!
Ozvalo se zpoza roští, tu zjevilo se mužisko !
Oči vykulené civí na ní, pysky rudý voslintaný
A je celé zelené…
V bahně si to fousa válí, a pod fousem…
Krista – pána…
Vobrovitý hambisko!

Děvečko – holčičko,…škemrá
Pusť mě do prdýlky, jen pomlíčím ti vajíčko…
Zajiskří mu očička hnědkou posedlé

Jedeš ty neřáde!,…zahřmí Hanička
Jdi mi z cesty obludo!!
Huš ty ropucho!!!

Česílkův úsměv v škleb se mění, no nedivme se
Po tom klení…
Než ji skolil, trvalo to drahnou chvíli
Do vody tu nebožačku musel vtáhnout
A než vypustila dušičku, vlezl na to tělo bílý…

A natrhnul ji kaďák

Ten večer všudy v řece hovna byly
A to je konec přátelé milí


Abu-Hassan

Ty hajzle, já mám tvojí dceru!
Zaplať!
A žádný kličky natož fízly
To bys posral, na mou věru!
Abu-Hassan

Pěkná holka ta tvá Lída
Denně mýho kluka vídá
Tak to neposer ty zmetku, sráči!
Mám protáhnout jí hnědku?
Donutíš ji k pláči?

Viď že ne?
Ty zazobanej sysle, buržoazní křečku!
Máš na to dva dny
Jinak udělám za tím ráznou tečku!

A to si piš, že trpět bude
Jako že jsem Abu-Hassan
Na háky pověsím to malé sele…

Už mi trčí klacan!


Order and punishment

Pokrytectví mnohých ve styku společenském
Není samo sebou
Je to v zájmu stáda dění, oprávněný tlak
Motivuje živobytí, motivuje hrůza z nouze…
Motivuje strach!

Ten strach však většině ku prospěchu jest
Kam by oni došli bez masek…
Kdyby hnojem svých podřízených duší
Nechali se vést

Tam nastoupil by chaos
Tu zas násilí začalo by kvést
A včerejší uštěkaní psi, dnes by pištěli jak ty krysy
Zločinem a neřestí nechajíc se svést

A tak velím…
Řád a trest! To nutno jest!
Ať armáda rozpráší ty krysy!
Ať visí ten neposlušný pes!

Jen ti opravdový, bez bázně a beze strachu
Nezávislí řádu společnosti
Mohou stáda v bitvy vést
A na mocných – hrdých čelech
S pýchou zodpovědnost nést

Tak vzdej holt a klaň se
S falší loutky tebe hodné
Že pán káže si a vládne, že koná si a říká si co chce

A ty jen slintáš a sloužíš!
Nízkej pse!


Me philantropist

Jak Nostradámus…
Dvojnásobné sebevraždy senilní
Vizi mám

Vzít si život?
Babi, dědo: To je hřích!
Předejdu vás radši sám

Otrávit zákusky!
Pak mrtvý hovna vymrdám!

Shnilý zadky pomrdám
Na pleš se vám vycákám!
Bůh sám, je mi odměnou:
Já samaritán!


Kali

Nahá a čtyřruká
Je černá díra Kálí
Je kundou světa
A víc než slunce pálí

Minulost, přítomnost i budoucnost
Tři oči hlásají neomezenou
Nad třemi časy moc

Že zpychlá lidská hnidovina
Po mičudě rozsetá jak prašivina
Transcendentální močí
Bude spálena

Sobectví, podlost
Pochybnost i závist?
Kálí na ně močí
Kálí na ně kálí
Z kosmu prší na zem hovna
Kakaem smrti lůzu v popel
Kálí srovná

Že vražedná je čmýra Kálí
Ta to válí
Tý to pálí!


Čistka

Na ouřadě mají krušno.
To letecký den chystá se.
Kdy ouřednický pytel hoven,
svázán, pomlácen
a vzápětí naříznut.
Dokazuje zákon přitažlivé síly
země živitelky.

Kdy v ksichtě bílý řítíc se.
Toť dekorace dlažby velkolepá.
Tak na ouřadech věci mají se.

A politik to "dítě lidu"?
Skuhrá!
Zmrzačit a označit.
Na náměstí pověsím tu hnidu!

A co dělňas,
Ten mozoul státu?
Armádu naň!
Na tu chátru!

A co rolník,
balík slámy?
Skolit v poli!

Defenestrace ouředníků,
věšení politiků,
masakrování dělníků,
ubíjení rolníků.

Jako střeva
zčistí sračka.
Tak systém
třídní zabíjačka!


Šlapeto

Píšťalka dohvízdla konec čutky.
Stadión má břichobol.
Defekace ochozů.
Dav je nucen do tmy a ven,
vysrat se vůkol…

Teď: příležitosti se chopit,
by skutek nám neutek.
A zápalné láhve k exitům navrhat.
Tím tepny hlavní ucpat.
Zhmotnit paní chaos.
Krutý press vyvolat!

Šlapeto:
Massové kvičení.
Domácích i hostí.
Šlapeto:
V agónii hovádek.
A praskání kostí.
Šlapeto:
Máme skělé vyhlídky.
V symfonii podrážek
mrtvých budou desítky!
Mrtvých budou stovky!


My zřeli v čiré kontemplaci

Protestní demonstrace.
Srocení omámených jitrnic.
Shluk ničeho (hoven),
co vytáhl do ulic.

Presentace svého obsahu.
Vlajky a hesla.
Stejně jde jen o to,
kdo se chopí vesla.

V namačkání, sprostá hrouda
trpí a smrdí.
Zahřívá se, řídně do kalu.

Však není se co divit:
tolik tuhých šišek,
v teplé jímce pospolu!

My zřeli v čiré kontemplaci,
že podstoupit musíte
lázeň pumovou,
neb jen ona skutkem stmelí
lidskou holotu.
Všechny v jedno tělo.
Všekašitou jednotu!


Bezcenné se rodí a cenné mizí

Být zavedený
a v pochvě lehce se tříti,
toť úspěchem zdá se být,
tak chce se žít.

To kopou
bude se však plodů dílo skvíti
a dílem tím potěší se lid.

To já však
spíše v anál bezhlavě se vřítím
a zprudka v střeva vše to vycákám.

Pak hůl pokřtěnou hovnem
já celou budu míti
a v pamětích to dílo boží
navždy uchovám.

A věrně budu ctít.


Aura & Ziata

Aura a Ziata.
Děvčata to k pohledání.
Však střeste se jich
vy chlípní páni.

A vám co peníz v kapsách cinká,
nutná bude v gatích plínka!

A obezřetnost v koutech pustých,
ba lepší nikdy nevrkočit v ta místa.

Tu z řady ouřada,
tam zas zvrhlé prase řeznické.
Tenkráte drvoštěpů banda,
hnedle zas jen sprosté tele chsnické.

Jedno však je,
jaký bimbásek za oběť tu padl,
Jisto však,
že muka byla krutá:

Rozpárat a podříznout!
Tak svůj zlaťák,
bere si tajemná ta ruka.

Ten příběh bude věčný.
Nikdo však neviděl by za tím,
dvě roztomilé slečny.


Homokaz aneb blátivá je massa

Blátivá je massa
žvanivých to tvorečků.
Některé to na ulici.
Některé to v domečku.

Na písečcích hmotných statků,
maturit a diplómů,
staví si to jistoty.

To stalo se však
jenom slupkou,
té pradobytčí nuzoty.

Dobré ráno.
Dobrý den.
Dobrý večer.
Dobrou noc.

Tak dělí si to
tmu a žár,
té rudé hvězdy opodál.

Nad níž chtěli by
a nemají však tu moc.

Tak uctívají dobrý mrav.
Tak žijí v pravé víře,
že říká si to pán.

A morálce?
Té rozcapené, vilné zhýře?
Vylizují z kundy maz.

Jen plevelem
vzácné zahrady
je ten přebujelý vřed,
ten země homokaz.


Pod vládou biče

Nesměj se otroku!
Tvůj smích je falešný,
protože zoufalý.
Je to jen únik
z drtícího sevření života,
jeho napětí.

Jen tvůj pán má smích upřímný.
Jen on dobře ví, jak sladce chutná
MOC.

Nesměj se joudo!
Smích je pánem hlupáků.
Pochop, je to klíč k srdci
i chladného telete.
Beranidlo fasády.

Vždyť díky klaunům,
lid baví se
i pod vládou biče.

A proto humor,
tu propagaci zvůle
brát život na lehkou váhu,
je nutno podporovat.

Páni to dobře ví,
proč do smíchu
vždy usměrní
ejakulaci spartakovského napětí!

Dobře to myslí.


Svatořečím

Jako kardinální Alfa
svatořečím
rozsáhlým povodním,
jež hybnou silou jsou
na můj mlýn!

To přeji
Vám všem od srdce,
neb boží pláč
jest mi vším.

Ať strhávají se
strupy iluze
Vaší vší

Tedy prober se
Ty chátro
holotující!


Vocut - Pocut

Že holota je rasy psí
a pud nutí je štěkati?
Pak neotálet dále, více,
do boudy musí se zahnati!

Vždyť co jen smrdutejch tlam,
vždy kolem útočí.
Rozsviněné v šklebech masky,
zamračené obočí.

Vždyť jen poslušné jednotky,
jsou ti psí slintové.
Chycené v pasti otročení.

Prodávajíc sama sebe
za kus žvance…
vykoupení

A proto:
Vocut - Pocut!

Tak zní mé vale.
Ty z čubčí hnojnice kale!
Už nezkoušej to nikdy na mě…

Roztrhnu prdel na tři kusy
všemu!

Co ještě tlamu na mě
votevřít si zkusí!!!


Já je proto proti

motto: Kousne-li tě blecha, zda-liž je
nepobiješ všechny?!
                                Alláh

Já je proto proti
protože:
Já je atakující pevnost,
oáza v poušti poznání,
Co je to poznání?
Pouze iluze.
Jako víra tvá,
tvá berle.
Ty mrzácký
z hovna pozitivní knedle!!

Já je proto proti
protože:
Jsem poletující
a volný.
Nikoli motýl.
I když na lidský pyl
alergický.
Po tom svinstvu
hnedle kýchám
zuřím…
Jsem cholerický!

Já je proto proti
protože:
To chce klid,
hlukem zbraní!
Žádné ciráty-ničit!
S hmyzem žádné…
Nikdy! Sraní!

Už zase něco končí,
sotva že to začalo
z ucpaných bran ducha
sutí lidství
vymáčknuto pílí…

!T.O.O.H.!
z vůle boží
!T.O.O.H.!
roste sílí
!T.O.O.H.!
povstalo!

Chce zvěstovat
jen krásu
a srát na to…
co se míní!

Nenechá se zastrašit!

Jen plně rozvinout
ten dar…
ty mocné síly
a vzdát hold
té potřebě…

Kdy znásilnil bych
všechny můzy,
ty vzdušné víly…
To roztrhal bych svět!

To jen pouhý klam
dříme nad slabými…
že my být zlo!?

Vilná bestie co do strun řeže,
kvílí…
či nepřístupné monstrum
co v tóny rytmus zaselo!

Jen to vám chci říci
vážení a milí…

Škůdci číhají!!!


Pošťák (aneb jatka pana Radka)

Zvonek zvoní jako divý.
To pošta zpestří stařence chvíli.
I žene se k vrátkům s obrovskou pílí.
To těší se po ránu na dopis bílý.

Za kliku bere, otvírá vrátka.
Na prahu spatří pošťáka Radka.

Radku, Radečku, co pro mě máte?
Že vy mi od dcerky psaníčko dáte?
Babičko milá, to víte, že dám - odvětí vlídně.
Do brašny sahá, dopis jí dává.

Dík za dík dá.
Tu však se Radeček stařenky ptá:
babičko, malou prosbu na vás mám.
Chce se mi kakat, mohu jít k vám?

To víte, že můžete, jen pojďte dál.

V budce však Radeček
vyjmul nůž z brašny.
Strhnut tím plánem.
obočí vraští.

Teď tiše se vkrádá do světničky,
a vztekle bodá do babičky.
Krev si cáká na kachličky,
na kamna i na košíčky.

Vykuchal ji jako svini.
Co s tím svinstvem teďka míní?
Ale coby.
Ukájí se rychle dlaní.
Musí přeci stihnout ještě,
musí stihnout poštu ranní.


Neštěstí

Zavinil jsem neštěstí.
To mi výtok zajistí.
A správnost mého činu.
krvavý šrot ujistí.

Skřípění kovu.
Nářky a panika.
Vždy cítím rozkoš,
když život z tělíček
v bolestech uniká.

Již se mi zvětšuje,
násilně se prokrvuje,
když slyším bumánka,
jak naříká,
jak běduje.

Pomoc u mě nehledejte,
ode mne ji nečekejte.
Já jsem tady za sebe.


Konečné rozhodnutí

Plastická trhavina,
konečné rozhodnutí.
Výsledný efekt?
Začouzené maso!

Projevy extrémního odporu.
Hysterická gesta.
Pláč to provází.
Odmítejte, umírejte.

Vraždění nepřestane.

Nikdy!

Věříme si!


Eliminace bubnů namrdaných
nádob

Okotěné sledovat,
je trápit,
psychicky deptat.

Okotěné sledovat,
všechny je zničit.

Skutků těch
nikdy nelitovat.


Z vyšší vůle

Bude se mlátiti holemi,
To z vyšší vůle
je čas ran.
Budou se kolena vrtati.
Já ti hmyze dám.
Já tě roztrhám!

A rubati budou sekyry.
A břitvy hrdla podříznou.
To z vyšší vůle
ran je čas.

Jen počkej,
co ty nezkusíš.
Než zpřelámu ti vaz!


Tak a ne jinak

Neb…
ostruhou v slabinu,
ty pyšné plémě,
ty pachtící se hmoto.

Krutý diktát na
kolena srazí tě.

A rozséti jedové hlízy,
zhoubné sémě,
Čerň kazu,
v nervy zarýpat.

Tak a ne jinak,
to pýchy zbaví tě.


Pykat & chcípat

Na prameni sedět.
Tok trávit.
Jedy krmit.
Množství neregulovat.
Úhynu se těšit.

V panelových blocích
slyšet puls otrávené vody.
Distribuce smrti
Skrze vodovody.


Nutnost popravy

Nečekané vniknutí,
moment překvapení.
Rychlost výstřelů,
anonymní usmrcení.

Pasáci, kurvy, veksláci?
Netvoří se výjimky.
Nutnost popravy,
svinstva u sklínky.

Zašlápnutá v budoucnosti
trpí přítomnost.
Materiální zaslepenost,
zoufalství a zlost.

Hloubka bytí
se ztrácí v rychlosti,
v každodenních radostech,
v každodenní krutosti.

Zahoditi zaslepenost.
Zoufalství i zlost.
Odjistit si samopal,
vraždit pro radost!


Sestřel kuželoidních figurek a následné rozstříkání na zebrálním poli

Na přechodě vidím terčík,
zástup malých figurek.

Šlapu na plyn jako Landa,
stáčím volant doleva.

Kola drtí neviňátka,
z trenek stříká poleva.

Motor řve jak zběsilý,
výfuk chrlí zplodiny.

Pod koly to krásně praská,
asi hodím hodiny.

To činí ze mě sportovce,
hrát kuželky ve stovce.


Z okovů rvaná psýcha

Óóó, v rukou pevně otěže,
svých chtění chtěl bych mít.
A vše lidské, nízké, morální,
v sobě na prach rozemlít.

A vyblít ten jed,
tu nucenou stravu,
jenž dáví mne a zkrátka drží.
Abych neurval z okovu sama sebe:
bych zde pak setrval stěží.

To vyplenil bych miliardy hnid,
v podobě pohromy globální.
A odvšivil od lidstva navždy matku zem,
smrtonosným kolapsem.


Nelidím

Nenávidím skrčky
podřežu všem krčky
rozpářu jim pupíky
a uřežu pindíky
nenávidím

jsem jiným
jinak to vidím
já tady chybím
nelidím


Padají, pískají

Padají, pískají
s křidélky šištičky
utečte lidičky
utečte lidičky

padají pískají
s křidélky rakvičky
trhají, cuckují
běžící lidičky

boří se baráčky
plaménky šlehají
lidičky chcípají
lidičky chcípají

padají, pískají
z nebíčka bombičky
tam dole na zemi
zabíjí lidičky


To je jízda božínku

Pojď se mnou malá dívenko
já cestu stejnou mám
dokonce i tvé rodiče
velmi dobře znám
půjdem spolu tímto lesíkem
a jsme tam coby dup

dívenka slepě uvěří
s ním na cestu se dá
netuší však vůbec
s kýmpak tu čest má

když najednou v půli cesty
dědek po krku ji chmát
a slizce zabreptal:
takový mám rád

to mu však už
z pod kabátu
čouhá rudej
macek
dědek káže
hlasem kněze:
vykouříš mi
klacek

po rázných těchto slovech
klesla pod ní kolínka
dědek rychle zasáhl
dodělá ji holínka

dědek už si kleká
vyhrnuje sukýnku
tím velkým tvrdým chorošem
trhá malou prcinku

pěstmi tluče do tělíčka
matlá si ho v hovínku
pod kníry si prozpěvuje
to je jízda božínku.


Sen to není, nesmí

Malý, velcí
tlustí hubení
ve sračkách tře se to
výtéká semení

padají rány
břity se bliští
toporné ocasy
v pochvy se zaráží
přeťaté tepny
v pulsech si prýští
všude se mrdá
všude se přiráží

cejchy se klepou
do zadnic naráží
hlavy se stínají
lebky se proráží
cejchy se klepou
do zadnic naráží
hnáty se lámou
žebra se proráží

v hlubině hnoje
vidět, slyšet
mlaskot, zvukot
tření jejich
krví čistého zla
zběsile vražděni

zde zlo je pán
nenávist matka
tvorů těch nezemských
co konají jatka


Přestup z A na B

Otrok se usmívá
bude mezi vámi
semtexový kolík v prdeli
rozbuška připravena

přestup z A na B


Společenský styk

Společenský styk
toť horký vývar jenž nasytí
humanita honěná
k zblití určená

soulož styků
lidského hnoje
vhozený ručník
konec je boje

určený potu
ždímaných mozků
KO! KO! KO!

společenský styk
pln předsudků šik
drásání povrchů
jen křik a křik

rivalita postaviček
neb štěkají a kritizují
souboj hodnot
průběhem se povzbuzují


Vy kusy mrdacího masa

Vy kusy mrdacího masa
střeva mimo schránku
kladivem do spánku.


Což

Což příjde
průjem zahnisaný
nemoc kosící
zvěř lidskou.


Pro potěšení

Samá nahá tělíčka
těsnají se v klecích,
vyzkouším si na nich
látek k smrti lnoucích.
Žaludečky mručí
pytlíky se klepou,
před bodnutím jistým
z nejjistějších.


Je silná...

Máš styky?
potřeba je silná
výlevko nicotná
boj se bolesti
bolí to
ty na to nemáš.


Už roste už tvrdne
nenávist sama
už měkne a klesá
ztrhaná
chudinka malá


Řeže hůl řeže

Řeže hůl řeže
do uřvaných tělíček
kosti křupou
lebky pukaj
na všechny se dostane
nebeské holi!!!


Větřík

Zlomyslné hodný
proniká řití
mlaská sune vraždí
je to větřík!


10 kg k.v.v.d.

Stářím sešlé schránečky
polekaně koukají
divné rány křiky vzlyky
po ránu je vyděsily.
Toť kladívku byl vdechnut
život; sotva vyšlo sluníčko;
jako divé s vůlí pevnou
rozklepává masíčko.


Zavalí

Hněv vzal podobu
žluklého tuhého
pachnoucího
lidského
spermatu.
Zavalí.
Utopí.


Kamenobití

Hlavní cestou v álejí
důchodci se koulejí
netuší však že tak z rána
bude zvonit jim už hrana.
Než ozve se ta rána
co vůlí je od našeho pána
co zdvihne tuny kamení
rány které bolejí
které krve rozlejí.
Ve zničené áleji
mrtvoly se válejí
netušíc že tak z rána
zazvonila jim už hrana.


Průvodčí

V tlukotu kovu na kov
v buňce zvané kupé
vyvalil průvodčí místo kleští
něco velké tupé
to co se stane
bude velmi kruté.
Pojištěn zámkem a závěsem
štourá se v mase ocasem.
V tlukotu kovu na kov
V buňce zvané kupé
Stalo se něco nelidské
Stalo se něco tupé.


Chcípí

Chcípí se valí
přes hory doly lány.


To nenasytné klíště

Mrzačí a znásilňuje
kusadly se zatíná
plní krví ten svůj měch!
Zabíjí a ubližuje
tam se víra ubírá
toť je jeho cech!
Daří se mu velmi dobře
avšak jenom u lidí
zabíjí a znásilňuje
nikdo ho však nevidí!!


Těla

Kosti svalstvo tuk
to je lidí shluk
kopa noh a ruk
lidský bludný kruh.
Na ostří to beru
vytékám a seru
tak já těla ničím
rozkoší pak kvičím.
Ten postaviček shluk
Jsou jen kosti svalstvo tuk.


Mé sny

vymazati lidský druh
z vesmíru
to být mé sny


Ty jsi výkal

jsi nemocný
podléháš
to je zlé!